B.G 2.07
कार्पण्यदोषोपहतस्वभावः पृच्छामि त्वां धर्मसम्मूढचेताः। यच्छ्रेयः स्यान्निश्चितं ब्रूहि तन्मे शिष्यस्तेऽहं शाधि मां त्वां प्रपन्नम् ॥२-७॥
kārpaṇyadoṣopahatasvabhāvaḥ pṛcchāmi tvāṃ dharmasammūḍhacetāḥ। yacchreyaḥ syānniścitaṃ brūhi tanme śiṣyaste'haṃ śādhi māṃ tvāṃ prapannam ॥2-7॥
[कार्पण्य-दोष-उपहत-स्वभावः (kārpaṇya-doṣa-upahata-svabhāvaḥ) - nature afflicted by the defect of miserly weakness; पृच्छामि (pṛcchāmi) - I ask; त्वां (tvāṃ) - you; धर्म-सम्मूढ-चेताः (dharma-sammūḍha-cetāḥ) - mind bewildered regarding duty; यत्-श्रेयः (yat-śreyaḥ) - what is truly beneficial; स्यात् (syāt) - may be; निश्चितम् (niścitam) - certainly; ब्रूहि (brūhi) - tell; तत् (tat) - that; मे (me) - to me; शिष्यः (śiṣyaḥ) - disciple; ते (te) - your; अहम् (aham) - I am; शाधि (śādhi) - instruct; माम् (mām) - me; त्वां (tvāṃ) - you; प्रपन्नम् (prapannam) - surrendered.;]
With my nature afflicted by the defect of miserly weakness, I ask you, with my mind bewildered regarding Dharma, to tell me what is truly beneficial. I am your disciple; instruct me, who am surrendered to you.